Transplantace orgánu může zachránit život v situacích, kdy jiná léčebná možnost neexistuje. Úspěšnost transplantace se vyjadřuje jako pravděpodobnost přežití. Jednoleté přežití u pacientů po transplantaci jater je 90 %, srdce 85 %, po transplantaci plic přibližně 80 %, po transplantaci ledviny až 95 %. Desetileté přežívání je nejlepší u pacientů po transplantaci jater, v průměru přesahuje 70 %. Kvalita života příjemců orgánů bývá velmi podobná jako u zdravých lidí, často mohou pokračovat v práci, v rodinném životě včetně rodičovství, ve sportovních aktivitách dokonce včetně vrcholového sportu. Jedná se tedy o mimořádně úspěšné léčebné metody s velkou nadění na dlouhodobý a velmi příznivý průběh.                                

Transplantace orgánů nejsou myslitelné bez dárců. Zde je limitace současné transplantační medicíny, to je hranice, která se velmi pracně posouvá. To je důvod, proč pacienti často velmi dlouho čekají na vhodný orgán a proč se mnozí transplantace nedožijí. Dárcem orgánu může být zemřelý člověk, může jím být ale i člověk žijící, který je odhodlán pomoci…

Náhlé, nečekané úmrtí je pro pozůstalé velkým traumatem, při kterém jen málokdo je schopen klidně rozvažovat a dokonce myslet i na jiné.  Náhlé úmrtí člověka bývá pro rodinu katastrofou, kdy je těžké najít útěchu, natož smysl takové události. Nicméně orgány zemřelého mohou zachránit několik jiných životů. Nesouhlas  s darováním orgánů může tento lidský akt solidarity znemožnit. Odmítnutí dárcovství, kterého mohou pozůstalí dodatečně litovat, se již nedá napravit…